Když někdo objeví něco, co je mu prospěšné, používá to tak, jak mu to vyhovuje. Když je tomu tak, zpravidla se o svou zkušenost podělí i se svými blízkými, případně to od něj tito odkoukají, a pak se to tedy mezi lidmi šíří. A to, co je zpočátku jenom lokální záležitostí, se tak může změnit třeba i v záležitost globální. Chcete příklad? Pokud ano, pak si vezměte třeba takovou rostlinu Kava Kava. Kdyby tato nebyla k ničemu, kdyby to byl jenom neužitečný plevel, rostla by dosud v nejlepším případě planě někde v exotických dálavách. Nikdo by se o ni nezajímal, a co se týká nás Evropanů, neměli bychom o ní zřejmě ani potuchy. Nebyl by důvod se o ni zajímat.
Ale přesto se tak nestalo. Přesto je zmíněná rostlina známá i nám. A i u nás je k sehnání. A dokonce se prodává a i naši lidé si ji kupují. Pouze s tím rozdílem, že tak činí nebo by aspoň měli oficiálně činit z jiných důvodů než nějaké to obyvatelstvo Fidži či Vanuatu. Zatímco se totiž na těchto exotických ostrovech používá Kava Kava způsobem, který je našim křížovkářům známý už spoustu let, tedy jako polynéský opojný nápoj, u nás je prodávaná kava kava piper methysticum oficiálně pouze ke sběratelským účelům.
Takže se stává nebo by se aspoň měla stávat pouhou součásti botanických a etnografických sbírek. Protože nejde o schválenou potravinu ani výživový doplněk, a tudíž by se neměla konzumovat. Hlavně proto, že tu nelze automaticky stanovit množství, které je univerzálně bezpečné a návyk nevyvolávající. I naši lidé tedy mohou sehnat a vlastnit sušené a zpracované oddenky této rostliny. I u nás si je lze koupit v různých formách. A to pochopitelně i ve vysoké kvalitě. Což je logické, protože když už někdo investuje do své sbírky, neměl by se spokojit s něčím nekvalitním. Kvalita tu rozhoduje. A kdo o ni stojí, měl by využít výhradně nabídku spolehlivého prodejce.