Pod našima nohama tečou kilometry a kilometry neviditelných řek. Ano, správně, jedná se o kanály. Najdeme je v každém městě, v každé vesnici. Jejich úkolem je sbírat tekutý či polotekutý odpad a přivádět jej do čistírny, kde je s ním patřičně naloženo.
Ovšem k tomu, aby vše mohlo dobře fungovat, je zapotřebí občasné čištění kanalizace Kanalizace-Instalatéři. Většině z nás se při vyslovení těchto slov vybaví nejspíše parta lidí, prodírajících se špinavými stokami, tak jak to známe například z amerických filmů. Realita je ovšem poněkud jiná.
V první řadě je nutné říci, že většina odtokových kanalizací má podstatně menší průměr, než je výška člověka. Údržba tedy probíhá za pomoci vysavačů s dlouhou hadicí, která se nasune dovnitř poblíž místa, kde se zjistí ucpávka.
Zdá se tedy, že jde o poměrně snadnou práci. To však není ani zdaleka pravda. Musíme totiž vzít v úvahu, že většina našich kanalizačních systémů je i více než padesát let stará. Jejich výměna pak není ani zdaleka prioritou – koneckonců dosud fungují dobře. K výměně tedy dochází pouze v nezbytně nutných případech.
Je však samozřejmé, že aby dobře fungovaly, potřebují tyto staré systému i pečlivou a častou údržbu. Proto jim zaměstnanci firem, které tuto činnost provozují, věnují velkou pozornost. Samozřejmostí jsou pravidelné důkladné prohlídky pomocí malých dálkově ovládaných vozítek s kamerami a pravidelné proplachy pod vysokým tlakem.
Cílem je, aby i při relativním stáří naší kanalizace měl běžný člověk komfort, na který je zvyklý – že zmáčknutím tlačítka na toaletě či odplutím do dřezu onen nepořádek zmizí a není třeba se jím více zabývat.
Celou věc pak komplikuje také fakt, že lidé jsou poměrně nezodpovědní a splachují i věci, které patří do odpadkového koše a ne do záchodové mísy. Příkladem mohou být papírové utěrky či dámské vložky nebo tampóny. Vše sebou přináší nebezpečí ucpání odpadu. A tomu se všichni chceme vyhnout.